Hoteliérkou na horách

Hotel Belalp, kde nyní působíte, není vaším prvním hotelem ve Švýcarsku. Kde jste pracovala dříve?

Poprvé jsem do Švýcarska přijela v roce 1991. Po studiu hotelové školy v Turnově jsem nastoupila na půlroční stáž na hotelové škole v Lucernu. Ve Švýcarsku jsem zůstala, pracovala jsem v restauraci malého hotelu, poté 10 let u velké cateringové firmy. V roce 2008 jsem začala podnikat v cestovním ruchu a potkala jsem svého manžela, který provozoval hotel v horské vesnici Bergün. Pustilli jsme se do hotelnictví společně. Naším prvním hotelem byl horský hotel v průsmyku Oberalp v Andermattu, v nadmořské výšce 2 000 metrů, kde jsme sbírali první zkušenosti. Na rozdíl od hotelů ve městě se na horách vše řídí počasím. Jakmile je venku pěkně, hosté se jen hrnou. Nasbírané zkušenosti jsme si vzali s sebou na naši další štaci. Nyní jsme ve Wallisu, vedeme hotel Belalp.

Komu hotely ve Švýcarsku obvykle patří?

Menší hotely patří zpravidla soukromým majitelům. Buď je zdědili, nebo je koupili a často je pronajímají jiným provozovatelům. Když máte dobrou nájemní smlouvu, je provozování hotelu výhodné. Pokud však ve Švýcarsku chcete hotel koupit, musíte mít minimálně 50 procent vlastního kapitálu. Ve městech patří hotely akciovým společnostem či velkým řetězcům. V turistických regionech jsou tradičními vlastníky místní rodiny, patří jim často několik zařízení. V našem případě na Belalpu patří hotel společenství majitelů pozemků v této horské oblasti. Společenství má 3 000 členů, své představenstvo a prezidenta. Patří jim nejen hotel, který provozujeme, ale také okolní pozemky a hospodářství. O každé investici do hotelu rozhoduje hlasováním členské shromáždění. V poslední době hotel rozšířili o panoramatickou restauraci za tři miliony franků, v příštím roce nás čeká rekonstrukce pokojů za půldruhého milionu.

Jak probíhá hledání provozovatele hotelu?

V gastronomických novinách se objeví inzerát hledající provozovatele hotelu. Tak to bylo i v našem případě. Přihlásili jsme se do výběrového řízení a zvítězili. Provozovatelé pak uzavřou s majiteli smlouvu, kde se zavazujete například dodržet přání majitelů týkající se provozní doby a nabízeného sortimentu.

Kdo tvoří váš hotelový tým? Jsou to místní lidé?

Švýcaři pracují spíše ve městských hotelech. Tady na horách osazenstvo v hotelu i bydlí. Jedná se o sezonní práci, dříve se v horských hotelech objevovali především Portugalci a Chorvati. V 90. letech minulého století přibyli lidé z Maďarska, Česka a Slovenska. Na našem hotelu máme zdravou směs různých národností. Nejdůležitější pozice zajišťuje švýcarský personál.

Hotel byl rozšířený o panoramatickou restauraci za tři miliony franků

Jaký je dále hotel Belalp ve srovnání s hotelem, kde jste pracovala dříve?

Belalp byl pro mne láskou na první pohled. Stojí na úžasném místě a má bohatou historii. Pro mne je to zatím největší a nejnáročnější působiště. V hlavní sezoně pracujeme často až 16 hodin denně po sedm dnů v týdnu. V zimě sem jezdí lyžaři, v létě pěší turisté. Každý víkend máme svatební hosty. Musím ale pochválit spolupráci s majiteli, se společenstvím vlastníků půdy. Nelpí jen na rychlém profitu. To je rozdíl oproti našemu dřívějšímu majiteli hotelu v Andermattu, který do hotelu neinvestoval. Z tohoto důvodu jsme také odešli.

Jak se do hotelu dostáváte?

Na Belalp se dá vyjet pouze lanovkou, platí to v zimě i létě. Od stanice lanovky je to k nám 30 minut pěšky. Cestou se kocháte výhledy na čtyřtisícové vrcholy kantonu Wallis. Pěšky k nám chodí i naši hosté. A také veškeré zásobování, topný olej, prádlo i zavazadla hostů zajišťuje lanovka a od ní k hotelu pak malá rolba.

Jaká je klientela vašeho hotelu?

Jsou to sportovci, turisté nebo i lidé, kteří se chtějí jen na hory podívat? Z 90 procent k nám jezdí Švýcaři žijící ve městech, kteří hledají klidnou přírodu bez návalu japonských či indických turistů. Oceňují kouzlo zdejší přírody a osamělost hotelu. V zimě k nám jezdí převážně lyžaři, letní turisté se přijíždějí podívat na Aletschský ledovec a chodí po okolních horách. Líbí se nám pohodový a osobní přístup klientů k nám, nikdo si tady na nic nehraje a nepřichází s nějakými neobvyklými přáními. Hotel má 60 lůžek, takže je to pro nás přehledné a můžeme každého hosta osobně přivítat.

Jakou kuchyni váš hotel nabízí?

Vyloženě regionální. Všechny suroviny, jako jsou sýry, maso či jogurty, odebíráme od místních hospodářů. Víno je také z Wallisu. Na oběd nabízíme tradiční jídla, nejčastěji rösti a alpské makarony. Večer to bývá grilované maso a švýcarské minutky, samozřejmě nechybí fondue. O kuchyni se stará můj manžel.

Kdy máte hotel otevřený a jaká je jeho obsazenost?

Otevíráme vždy před Vánoci a zimní sezona trvá do začátku dubna. Do půlky června je zavřeno, letní část sezony končí na přelomu října a listopadu. Naše obsazenost činí 70 procent, což je o deset procent více než v předchozím roce. Letos v zimě nám mimo jiné pomohl dostatek sněhu.

Nyní vedete hotel v horách, láká vás práce pro nějaký vyloženě městský hotel?

Máme tady smlouvu do roku 2021 s možností prodloužení o dalších pět let. Pokud nám to zdraví dovolí a bude se nám tu stále líbit, určitě zůstaneme. Město není pro mne, městské hotely jsou více anonymní. Oba s manželem navíc milujeme přírodu a hory. Nikdy ale nevíte, jakou nabídku dostanete.

Jakým způsobem si užíváte hory vy?

Už nelyžujeme, nemáme dost času, ale nevadí nám to. Raději si ráno jdeme zaběhat. V létě rádi chodíme po horách, manžel dříve horolezl. Hory si užíváme každé ráno od probuzení. Máme výhled na 14 čtyřtisícovek Wallisu.

Máte nějaké místo ve Švýcarsku nebo na světě, kde byste chtěla pracovat?

Rádi vyrážíme do světa, ale pracovně si život jinde než ve Švýcarsku nedovedu představit. Stačí tu přejet do Ticina a už se cítíte jako v Itálii. Před důchodem si umím přestavit, že bychom měli malou kavárnu na pěkném místě u jezera.

Další informace o hotelu: www.hotel-belalp.ch