Zahradní klenot Švýcarska

Každá oblast Švýcarska je něčím výjimečná – architekturou, gastronomií, nářečím, zvyky. Ticino je ve srovnání s ostatními částmi země specifické klimatickými podmínkami. Díky vysokohorským štítům Alp (zabraňujícím proudění chladného vzduchu ze severu) a přítomnosti velkých jezer (vyrovnávajících roční teplotní rozdíl) panuje v nejjižnějším cípu regionu příjemné středomořské klima.
Oblast s příznivým podnebím byla odedávna vyhledávaným místem k bydlení i rekreaci. Do dnešních dnů se na březích Luganského jezera a jezera Maggiore zachovalo mnoho luxusních vil a hotelů. Pro navození středomořské atmosféry jsou obklopeny nádhernými zahradami s exotickými rostlinami dovezenými v průběhu 19. a 20. století z různých koutů světa. Nadšení botanici a milovníci květin rovněž využili příznivých klimatických podmínek a založili zde rozsáhlé parky, botanické zahrady a arboreta. Vydejme se tak na krátkou botanickou procházku za středomořskou a subtropickou flórou.

Dáma s kaméliemi

V rostlinné říši najdeme jen málo květin, jejichž krása se stala předmětem literárních, hudebních či malířských děl, kamélie je jednou z nich. Snad nejvíce zvěčnil krásu jejích květů Alexandr Dumas ml. ve svém románu Dáma s kaméliemi. Obliba přízdoby šatů a účesů květy kamélií vrcholila napříč Evropou v 19. století. Dámy v Petrohradu byly ochotny zaplatit nemalé částky (prý až 300 rublů!), aby mohly zazářit na plese s květem kamélie ve vlasech.
Místa, odkud v době plesů putovala napůl rozvitá poupata kamélií zabalená do vaty a uložená do vlhčených dřevěných bedýnek vyplněných slámou do vzdálených koutů Evropy, byly kromě Francouzské riviéry i zahrady se subtropickou flórou na březích alpských jezer.
Kamélie pocházející z Asie, kde rostou v řídkých lesích v pásmu od Indie až po Japonsko, se v Evropě poprvé ocitly v roce 1739. Zpočátku se netěšily velkému zájmu, následným šlechtěním nových odrůd však v 19. století vzplanulo kaméliové šílenství. Sběratelská vášeň neznala mezí, zámecké zahrady se předháněly v počtu pěstovaných odrůd. Jejich popularita upadla na konci 19. století, zašlou slávu však dodnes připomínají kvetoucí keře v botanických zahradách či zámeckých oranžeriích.
Jedna z největších kolekcí kamélií na evropském kontinentu se nachází v malebném ticinském městě Locarno na severním břehu jezera Maggiore. Založení kaméliového parku (Parco delle Camelie) předcházelo od roku 1975 každoroční pořádání výstavy řezaných květů kamélií od soukromých pěstitelů. Velký zájem veřejnosti o tyto exotické rostliny inspiroval správce městské zeleně k výsadbám těchto keřů do parku na břehu jezera. Původní výsadby z let 1988–1989 se tak staly základem současného kaméliové parku slavnostně otevřeného v roce 2005 při příležitosti konání světového kongresu Mezinárodní kaméliové asociace. V tomto roce se kolekce 250 kusů rozrostla o dalších 500 keřů. Navázáním mezinárodních vztahů s pěstiteli z Itálie, Německa, Belgie, USA a Číny se místním zahradníkům podařilo soustředit na ploše 12 000 m2 přes 1 200 kaméliových keřů zastoupených ve 40 druzích a více než 950 kultivarech.
Nechybějí druhy a odrůdy kamélií s květy jednoduchými, poloplnými i plnými, s květními úbory plochého i šálkovitého tvaru. Barevná škála květů přechází od sněhově bílé přes krémovou a růžovou až po odstíny červené a karmínové. Velice nápadné jsou odrůdy s květy dvoubarevnými, skvrnitými, melírovanými či pruhovanými. Velikost květů některých botanických druhů dosahuje pouhých 3 cm, výsledkem cíleného šlechtění jsou odrůdy s květenstvím přesahujícím průměr 15 cm. Nejnovější výsadby dokonce zahrnují exempláře s vonnými květy.
Keře kamélií jsou vysázeny v nepravidelných záhonech tvořících labyrint, kterým projdete celý park. Jsou zde také nízkorostoucí azalky, z trvalek jmenujme bohyšky, čechravy nebo dlužichy. V zadní části parku se nachází dřevěný altán s informačními tabulemi o vzniku parku a pěstování kamélií.
Kamélie byla pojmenována švédským botanikem Carlem von Linném na počest brněnského rodáka Jiřího Josefa Kamela, jezuitského misionáře na Filipínách.

Kamélie byla pojmenována švédským botanikem Carlem von Linném na počest brněnského rodáka Jiřího Josefa Kamela

Atmosféra Středomoří

V Locarnu nemůžete vynechat procházku po kolonádě vedoucí od přístaviště lodí do sousedícího městečka Muralta. Kilometrový pás zeleně lze nazvat subtropickou botanickou zahradou pod širým nebem. Precizně udržované trávníkové plochy se zde střídají s pestrobarevnými záhony. Výsadby květin jsou několikrát do roka obměňovány. Příchod jara tradičně zvěstují cibuloviny následované bohatě kvetoucími letničkami.
Středomořskou atmosféru však propůjčují místu vzrostlé exotické rostliny. Mezi nejpůsobivější patří jubaea chilská, medová palma se silným kmenem pocházející z Chile, jejíž listy dosahují délky až tří metrů. Z dalších palem jsou tu datlovník kanárský, známý z přímořských letovisek na pobřeží Středozemního moře, nebo washingtonie vláknitá z jihozápadního pobřeží USA a severozápadní části Mexika. V době kvetení na sebe strhuje pozornost intenzivní vůní po meruňkách či broskvích vonokvětka, původem z Asie. Ze zástupců subtropického ovoce z Jižní Ameriky zde roste aka jedlá, známá pod názvem fejchoa.
Z vysazených druhů šácholanů (magnolií) zaujme svojí vysokou dekorativní hodnotou několik urostlých exemplářů šácholanu velkokvětého. Jedná se o stálezelený druh z jihovýchodních oblastí USA s nádhernými lesklými kožovitými listy, které jsou na vrchní straně zelené a na rubové rezavě hnědé. Během léta vykvétají na stromě bílé květy o průměru 15 až 30 cm příjemné citrónové vůně. Atmosféru Středomoří rovněž navozují květy obsypané oleandry a vzrostlé olivovníky.
V přilehlých městských parcích (Giardini Rusca, Giardini Pioda) se můžete procházet pod korunami vějířovité palmy žumary ztepilé s nápadným klasovitým květenstvím žluté barvy. Vysazené kamélie zde dorůstají stromových rozměrů a jsou obaleny množstvím květů. Díky mírným zimám se zde daří i stromovitým druhům himálajských rododendronů s květy červených a růžových odstínů.

V Ticinu lze navštívit čajovou plantáž na svazích hory Monte Verità nad malebným městečkem Ascona u Locarna

Za vůní Dálného východu

Čajový obřad je pro Evropany zážitkem. Za rituální ceremonií však nemusíte cestovat do vzdálené Číny či Japonska, stačí navštívit čajovou plantáž na svazích hory Monte Verità nad malebným městečkem Ascona u Locarna. Příhodné klimatické podmínky zde umožňují pěstování čajovníku čínského, botanického druhu kamélie (Camellia sinensis). Čajovou plantáž tvoří více než 1 400 precizně zastřihovaných keřů v mírně svažitém pozemku do pravidelných obloukovitě se stáčejících řad. K navození atmosféry Dálného východu je plantáž po stranách lemována nízkými keři azalek a botanickými druhy rododendronů. Přítomnost japonských javorů s delikátními listy rovněž odkazuje na pravlast exotických keřů čajovníků. Vysoce dekorativním prvkem čajové plantáže je několik stylově odlišných kamenných luceren mezi keři.
Součástí plantáže je altán s meditační zenovou zahradou s výhledem na jezero Maggiore. Jedná se o tzv. suchou zahradu tvořenou mechem, pečlivě rozmístěnými kameny a uhrabaným pískem či štěrkem.
Návštěvu čajové plantáže můžete zakončit šálkem čaje. Autentické čajové obřady s výkladem o japonské čajové kultuře se zde pravidelně konají každou první a třetí sobotu v měsíci.

V Locarnu nemůžete vynechat procházku po kolonádě vedoucí od přístaviště lodí do městečka Muralta

Napříč pěti kontinenty

Každý ostrov má své poklady. Brissago, nacházející se v severní části jezera Maggiore, má například věhlasnou botanickou zahradu (Parco botanico Isole di Brissago). Historie přeměny kamenitého a vegetací zarostlého ostrova v botanický ráj se začala psát v roce 1885, kdy ostrov koupil baron Richard Fleming Saint Leger. Jeho žena Antoinetta proměnila ostrov v nádhernou exotickou zahradu v anglickém stylu.
V současné době má zahrada více než 1 700 rostlinných druhů původem ze Středomoří a subtropických oblastí. Kolekce rostlin jsou na ploše 2,5 ha soustředěny podle geografického místa svého přirozeného výskytu. V oddělení australské flóry se nachází pestrá kolekce blahovičníků s rozdílnou velikostí, tvarem i barvou jak listů, tak i borky na kmenech. V centrální části travnaté plochy se nachází již několik vzrostlých exemplářů s odlupující se kůrou. Z jihovýchodní Austrálie a Tasmánie zvěstuje příchod jara svými krémově žlutými květy akácie Mearnsova. Ze stejných oblastí pochází štětkovec, dřevina, jež získala české pojmenování podle nápadného květenství připomínající štětku/kartáč na čištění lahví. Jižní Afriku reprezentují rostliny, jež známe z květinářství – protea, strelície, kala.
Botanická zahrada se může pyšnit i takovými raritami, jakou je například mohutný exemplář ostrolistce, dřeviny z období třetihor, jež ve své domovině (Čína, Tchaj-wan, Vietnam, Laos) dorůstá výšky až 50 m. K živým fosiliím zde patří nedávno objevená wolemie vznešená či stromovité druhy kapradin. Samostatná část se věnuje kaktusům a sukulentním rostlinám.
Na své si zde přijdou i milovníci palem. Ozdobou zahrady jsou více než sto let staré výsadby datlovníku kanárského či brahea armata s modrozelenými listy z Kalifornie a severní části Mexika. Zahrada je nejnavštěvovanější na jaře, v době kvetení šácholanů, kamélií, rododendronů a azalek. Je snadno dostupná lodí z Ascony i Locarna.

Nadšení botanici by neměli vynechat návštěvu botanické zahrady v Gambarognu

Ráj botaniků

Nadšení botanici a sběratelé rostlinných rarit by při návštěvě Ascony či Locarna neměli vynechat návštěvu botanické zahrady v Gambarognu na protějším břehu jezera. Zakladatelem je světově uznávaný Otto Eisenhut. Přestože se v počátku věnoval pěstování řezaných květin a produkci kavkazských jedlí a stříbrných smrků, jeho vášeň pro okrasné dřeviny byla natolik silná, že proměnil plantáž vánočních stromků ve strmém srázu ve sbírkové arboretum.
Svojí erudovaností a kontakty s botaniky a dendrology se mu podařilo na ploše dvou ha soustředit přes 900 druhů a kultivarů kamélií. Početná je i kolekce azalek a rododendronů (daří se zde botanickým druhům rododendronů z Himálaje, Tibetu, Bhútánu nebo Číny). Nechybí druhy stromovitých velikostí s listy délky až 75 cm. Zahrada je domovem největší kolekce šácholanů (magnolií) na světě. Od března do dubna zde postupně vykvétá na 550 druhů a odrůd. Mezi nejvíce obdivované patří exempláře, jejichž květy dosahují průměru až 50 cm.
Neméně působivé jsou na jaře sněhově bílé nebo růžově zbarvené koruny dřínu japonského a květnatého. V podrostu vzrostlých šácholanů a dřínů se výborně daří pierisům se zvonkovitými květy uspořádanými do hroznovitého květenství.
Každé jaro zde kvete na desítky odrůd dřevitých pivoněk. Letní měsíce patří neúnavně kvetoucím denivkám. Z popínavých dřevin nelze opomenout nám známé vistárie ve více než třiceti kultivarech. Ne náhodou tak u návštěvníků evokují kvetoucí vodopád.
Zahrada je vyhledávaná i pěstiteli citrusových plodů. V květnu je zahrada provoněná příjemnou svěží vůní.

Zahrada na ostrově Brissago má více než 1 700 rostlinných druhů ze Středomoří a subtropických oblastí

V záplavě barev

Příhodnými klimatickými podmínkami oplývá také sousední Luganské jezero. Exotické rostliny jsou i zde okrasou městských parků a soukromých zahrad. Zcela unikátní botanický skvost se však nachází deset kilometrů za městem v nadmořské výšce 690 metrů. Parco San Grato v malebné horské vesnici Carona je proslulý největší kolekcí rododendronů a azalek v regionu. V dubnu a květnu se svahy parku promění v kvetoucí koberec. Dechberoucí podívaná, za kterou každý rok přijíždějí nadšení pěstitelé azalek a rododendronů ze všech koutů Evropy, je dílem průmyslníka Luigi Giussani. V roce 1957 zakoupil svažité pozemky mezi horami San Salvatore a Monte Arbostora a začal nahrazovat původní vegetaci keři azalek a rododendronů. Vysázel také desítky druhů exotických jehličnatých a listnatých stromů. Kromě himálajských a atlantských cedrů zde našla domov živoucí fosílie blahočet chilský nebo pajehličník přeslenatý z jižních oblastí Japonska.
Původní houštiny a pastviny se tak postupně začaly proměňovat v přírodně-krajinářský park v anglickém stylu. Pro svoji jedinečnou polohu s nádhernými výhledy na jezero a okolní vrcholy Alp je areál rovněž vyhledávaným místem k rekreaci a odpočinku. Celoročně volně přístupný park o rozloze 6,2 ha je protkán cestami o délce 5,5 km. Vybrat si můžete ze šesti tematických okruhů. Na botanické stezce (1,7 km) se seznámíte s více než 65 druhy dřevin. Vyhlídková cesta (2 km) vás zavede k nejkrásnějším vyhlídkám na Luganské jezero. Návštěvníci se sníženou pohyblivostí mohu objevovat krásy parku z 1,5 km dlouhé relaxační procházky. Pro milovníky moderního umění je určena cesta od jednoho díla k druhému. Na stezce smyslnosti budete vnímat krásu přírody všemi smysly. A pro nejmenší návštěvníky je tu cesta do pohádky, na které se zábavně seznámí s místní flórou.
Až zavítáte do Ticina, měli byste navštívit aspoň jednu ze zmiňovaných zahrad. Pohled na zasněžené vrcholky Alp přes koruny exotických palem se stane nezapomenutelným zážitkem.

Výbornými klimatickými podmínkami oplývá také sousední Luganské jezero