7 nej túr Ticina

1. NEJkrásnější: Lema - Tamaro

Pro tenhle výšlap si rozhodně rezervujte modrou oblohu. Sice se musíte na hřebeni Ticina důkladně namazat proti slunci a bude vám horko, ale královské vyhlídky za to rozhodně stojí. Oba konce zhruba dvanáctikilometrové túry jsou dobře dostupné lanovkami z údolí, přesto si nahoře ještě užijete slušné, zhruba pětisetmetrové převýšení.
Start leží okolo 1 500 metrů nad mořem na vrcholu Monte Lema, kam se dostanete pohodlně lanovkou ze zastávky poštovního autobusu Miglieglia. Odtud půjdete s krátkými výjimkami prakticky neustále do kopce, zhruba po třech hodinách vyšplháte o 500 metrů výš na vyhlídkový vrchol Monte Tamaro. Kulisu pochodu tvoří jak kouzelná ticinská jezera hluboko v údolí, tak hradba věčně bílých štítů Alp na obzoru (včetně špičky ikonického Matterhornu) a mezitím vše dokresluje spousta zeleně.
Z vrcholové dvoutisícové kóty pak za hodinu celkem prudce sestoupíte o 500 metrů níž na horní stanici lanovky Alpe Foppa – Rivera, kterou zdobí odvážná oblouková kaple Santa Maria degli Angeli věhlasného ticinského architekta Maria Botty. V cíli se navíc můžete odměnit zábavou ve vodním světě Tamaro Park, nabízejí zde i zvýhodněné okružní jízdenky na obě pochodové lanovky + vstupné do akvaparku.
www.montetamaro.ch

2. NEJdobrodružnější: Cristallina

Tuhle túru sotva zvládnete za jeden den, ale obavy stranou, neboť cílem je supermoderní alpinistická chata Cristallina ležící 2 575 metrů nad mořem, kde se dobře najíte a pohodlně vyspíte.
Ale popořádku. Nejprve se musíte z hlubin Ticina dostat nahoru: poštovním autobusem z Locarna k elektrárenské lanovce San Carlo. Od její horní stanice nejprve půjdete i vysoko v horách po asfaltové silnici, načež se trail po pár desítkách minut zlomí prudce vzhůru do hor do velmi nehostinného terénu. Další dvě hodiny se musíte opravdu hodně soustředit, abyste neztratili správný směr, odměnou vám budou (obzvlášť vpodvečer) vysoce pravděpodobná setkání s kamzíky a kozorožci, shora též hodně nevšední vyhlídky.
Chata Cristallina stojí zhruba tři hodiny pochodu od horní stanice lanovky, tudíž se to dá ujít i s dětmi, ostatně je to oblíbený cíl švýcarských školních výletů. Spí se ve společných alpinistických ložnicích po čtyřech až osmi, v ceně je vydatná večeře i snídaně, jen za sprchu se platí zvlášť.
Druhý den pak sestoupíte buď stejnou cestou, anebo ještě lépe na druhou stranu ke Gotthardské železnici do Airola. Pochod dolů zabere přibližně čtyři hodiny, část trasy lze opět absolvovat lanovkou.
www.capannacristallina.ch

3. NEJdostupnější: Curzútt

Na předměstí hlavního města kantonu Ticino, památeční Bellinzony se třemi hrady ze seznamu UNESCO, stojí za to podniknout výšlap k „tibetskému“ lanovému mostu nedaleko kamenné samoty Curzútt. K té se dá vyjet lanovkou od zastávky bellinzonského autobusu Monte Carasso Funivia.
Ještě než se vydáte k mostu, rezervujte si nějaký čas na prošmejdění samotného Curzúttu. Je to překvapivý poklad na vyhlídce nad městem: starobylá kamenná víska, citlivě a vkusně upravená do moderní podoby. Navíc zde funguje šikovné zázemí pro výletníky: v jednom z baráčků je vyhlídková restaurace, v sousedním hostel. Kousek od osady stojí kostelík San Bernardo, vyzdobený ceněnými freskami ze 14. století – pokud byste si je chtěli prohlédnout, půjčte si na Curzúttu klíč od svatostánku.
Hned za kostelem začíná lehký, zhruba hodinový výstup k lanovému mostu, který se pyšní délkou 270 metrů a výškou 100 metrů nad propastí. Půjdete po kamenných stezkách hustými kaštanovými lesy, takže není nutné obávat se ani slunce, ale ani deště. Za mostem lze pokračovat další dvě hodiny k úpatí kopců pěšky, nebo se vrátit za necelou hodinu zpět na Curzútt.
www.curzutt.ch

4. NEJpohodovější: San Salvatore

Tady se vlastně vůbec nenadřete: z luganského Paradisa (staví tam autobusy i vlaky) se vyvezete dvojitou pozemní lanovkou (uprostřed trati je nutné přestoupit) na velkolepou vyhlídku Monte San Salvatore 912 metrů nad mořem. To je ta světoznámá ticinská „cukrová homole“ nad Luganským jezerem, která dominuje městu i celému kraji a sugestivně připomíná brazilské Rio.
Ještě než se vydáte od horní stanice lanovky na vycházku, neboť tuhle trasu opravdu nelze nazvat jinak (ušli jsme ji úplně v pohodě i s tříletým dítětem), vyšlápněte si na vyhlídkovou věž, z níž se otevírá jedno z nejkrásnějších panoramat Ticina: na jedné straně zátoka s Luganem a protější homolí Monte Bré, na druhé straně Luganské jezero a za ním už na dohled Itálie.
Z vycházky zprvu mnoho neuvidíte, neboť se jde převážně hustým kaštanovým lesem, výhodou je milosrdný stín. Cílem může být buď po necelých dvou hodinách pomalé dětské chůze kouzelná kamenná vesnička Carona, jejíž dominantou je vyhlídková botanická zahrada San Grato s obrovským dětským hřištěm, případně po další hodině a půl pochodu Morcote dole u jezera, vyhlášené nejkrásnější obcí Švýcarska za rok 2016.
www.montesansalvatore.ch

5. NEJpřekvapivější: Generoso

Vrchol Monte Generoso na samé hranici Švýcarska a Itálie je plný kamenných překvapení. Horní stanici ozubnicové železnice, díky níž se sem dostanete z Capolaga už od roku 1890 zcela bez námahy, zdobí od loňského jara Kamenný květ: nejnovější stavba obdivovaného ticinského architekta Maria Botty. Ovšem zároveň je vrchol (1 704 m n. m.) obsypán daleko staršími kamennými milníky. Říká se jim nevere a jsou to staleté kamenné chladničky. Vydat se za nimi musíte pěšky, nenáročný pětikilometrový okruh zabere i s prohlídkami staveb přibližně dvě hodiny.
Místní farmáři to měli šikovně vymyšlené a po staletí to spolehlivě fungovalo: jelikož dvě třetiny stavby se skrývaly pod úrovní terénu, tak stačilo během zimy napěchovat nevere sněhem, a pak tam mohli skladovat mléko klidně i v létě, aniž by se jim zkazilo. K zásobám, uloženým v konvích na sněhu, vedlo podél vnitřních zdí kulatých „chladniček“ úzké kamenné spirálovité schodiště.
www.montegeneroso.ch

6. NEJsladší: Piora

Přibližně kilometr nad údolím gotthardské železnice a dálnice se skrývá klenot Ticina: vysokohorské údolí Piora. Okouzlující jezerní krajina se rozprostírá okolo dvoukilometrové nadmořské výšky, a tak už jen cesta do Piory představuje extra zážitek. Během dvanáctiminutové jízdy z údolní stanice Piotta překoná kabina pozemní lanovky Ritom převýšení bezmála 800 metrů, sklon trati dlouhé 1 369 metrů dosahuje takřka 88 %, což z ní činí jednu z nejstrmějších lanovek na světě.
Od horní stanice dojdete zhruba za půl hodiny k přehradní hrázi jezera Ritom, nejnižší z téměř dvou desítek vodních ploch v oblasti. Jezero slouží jako rezervoár vody k výrobě elektřiny pro švýcarské vlaky. Vydáte-li se na pochod kolem jezera, zavede vás stezka nejprve do lesa, ale po pár kilometrech vystoupíte nad hranici stromů.
A tady čeká sladké překvapení: borůvkový buš. Keříčky sahající dospělému nejméně po kolena bývají na sklonku léta obsypané obřími, sytě modrými šťavnatými plody. Hustý porost borůvčí se rozprostírá poblíž jezera Cadagno, vyhledávaného vědci kvůli dvěma vrstvám vody nad sebou, které se nikdy nesmíchají, jelikož jsou oddělené bakteriemi. Okružní výšlap krajem jezer zabere zhruba 4 hodiny.
www.ritom.ch

7. NEJchladnější: Verzasca

Průzračná říčka Verzasca ve stejnojmenném ticinském údolí láká v létě ke koupeli, ale pozor – tady může jít o život! Voda je sice křišťálově čistá, snad by se dalo z kamenného koryta i bez obav napít, ale zároveň je ďábelsky studená a navíc v ní víří nevyzpytatelné proudy. Nejvyhledávanější „plovárnou“ jsou obří balvany v okolí kamenného obloukového mostu ve vísce Lavertezzo, přičemž oblouky samotné slouží za slunných dní jako nesmírně populární skokanský můstek.
Daleko bezpečnější ovšem bude, když po mostě pouze přejdete od silnice na druhou stranu a vydáte se pěšky proti proudu ve směru Ganne. Na čtyřkilometrovém pravobřežním úseku bylo před pár lety umístěno několik desítek instalací moderního umění, z nichž některé mezitím pohltila zdejší divočina, zatímco jiné přetrvávají. Nepřehlédnutelnými dominantami jsou dvě pyramidy: jedna kamenná, druhá otevřená – pod tu lze vstoupit a „nasát vesmírnou energii“.
Navzdory teplému klimatu Ticina je tahle štreka překvapivě chladná – a ani není nutné ponořit se do ledových vod Verzasky. Také na souši tu půjdete docela dobře ukryti před žhnoucím sluncem, neboť trasa vede smíšeným lesem pod korunami vzrostlých stromů. Do údolí Verzasca je nejlepší vyrazit poštovním autobusem z Locarna, neboť s parkováním je to v sevřeném kaňonu značně zapeklité.
www.verzasca.net